Dojeli
jsme do Kajuraho
http://en.wikipedia.org/wiki/Khajuraho_Group_of_Monuments
asi prvni echt indicke chramy bez rukopisu Arabu. Jedna z prvnich informaci od mistnich byla ta, ze zdejsi nami foceny pav je plachy a ma polamana pera na ocase proto, protoze ho lide biji bambusovou tyci stejne jako jsou tlucena ostatni domaci zvirata. Pro uplnost uvedu, ze bambusove tyce ruznych tloustek jsou i zbrani nize postavenych policistu, neco jak u nas obusky.
asi prvni echt indicke chramy bez rukopisu Arabu. Jedna z prvnich informaci od mistnich byla ta, ze zdejsi nami foceny pav je plachy a ma polamana pera na ocase proto, protoze ho lide biji bambusovou tyci stejne jako jsou tlucena ostatni domaci zvirata. Pro uplnost uvedu, ze bambusove tyce ruznych tloustek jsou i zbrani nize postavenych policistu, neco jak u nas obusky.
Chramy
Kamasutry v Kajuraho jsou v UNESCO a zobrazuji v piskovci vytesane
prsate zenske a spoustu "postelovych" akrobacii. A slony,
kone, prasata. Krasna architektura na vysokych podstavcich.
Pudorysnym usporadanim pripomina nektere rane renesancni kaple. Obed
pak ukazal moznosti kokosoveho orechu jako hlavni slozky do oranzove
omacky, coz doporucuju gastroexperimentatorum. Venku se nas ujali dva
mistni kluci, kolem 17 let, ale to na Indovi nikdy neodhadnete
spravne, zalezi, jestli jsou ziveni masem nebo nemasem – tj.
statnejsi nebo vyzabli. :) jeden z nich mel dobrou anglictinu a
vypravel nam o meste a stare casti – vesnici. Druhy nas lakal na
prohlidku jeho marihuanoveho pole. Zvolili jsme vesnici. Domy natrene
namodro s posvatnym kravskym hovnem pred dvermi pro stesti a pro
odlakani komaru – ujal se uz drive vyraz “holy shit”. Podivali
jsme se do mistni skoly, citajici 300 studentu, kteri se z
kapacitnich duvodu museji prostridat. Reditel nam prozradil, ze
studium i materialy dostavaji deti zdarma, premianti ziskaji
uniformu, coz je pro ne cest, stejne jako kdyz vstoupi host (my) do
tridy. Deti vyskoci ze zeme a host jim dovoli se posadit. Lavice
neexistuji, vyuka probiha v hindstine, pricemz jednim predmetem je pochopitelne anglictina. Ucitele jsou dobrovolnici, vse je financovano vladou a
sponzory, prispeli jsme take. Rozdily mezi vzdelanim obyvatel jsou
videt strasne moc, druhy nas mlady samozvany “pruvodce” si rikal
“farmer”, umel anglicky, ale ne psat. V jiznejsich castech Indie
se anglicky domluvite s kazdym dvacatym, puvod v opici jim kouka z
oci. Pro priklad uvedu, ze hnedokozci nechapou, ze nejdriv se z
dopravniho prostredku musi vystoupit, pak je mozne nastupovat. V
Dilli v metru na toto musi mit policajty, kteri tok usmernuji a
chladne hlavy cestujicich jsou zajisteny klimatizaci udrzujici
teplomer na kote 15 stupnu. Oproti venkovnim 40 je to reseni budici
rozpaky a anginu.
Autobus nas svezl z Kajuraho do Bhopalu, asi 400 km. Mam uz par hodin nohu od ridkych hoven a prislusenstvi, ktere se valeji za zdmi inickych nadrazi vsech mest. Prihodilo se to, kdyz jsem pri prestavce nocniho autobusu utikala na "zachod" pred dvema chlapcema na motorce, pronasledujici me krikem "one photo with you". Pricemz jsem skocila za zdenou zidku prehrazujici asi 20 cm hlubokou louzi plnou vseho, co ve tme nastesti neni videt. Ve snaze si to v korytu pitne vody umyt jsem se s nohou zvedlou nad pas a kratkymi sortky stala zvecnenou na nekolika indickych telefonech s fotakem. Hneda noha behem hodiny uschla v buse, kde jsme poprve okusili luzkovy typ - neco jak u nas zvyseny zavazadlovy prostor s posteli a moznosti otevreni okna.
Od severnejsi Indie se 23.severni sirka lisi tim, ze ubylo anglicky mluvicich, pribylo zirajicich, je tu vetsi dusno a psy na ulici doplnili kravy s hrbem a volne pobihajici prasatka ruzove a cerne barvy. Autobus navazal na spoj do Sanchi, kde jsme se tesili na dalsi zajimave chramy. Ted se snazime najit spoj pozdeji do Dilli, protoze za 3 dny letime smer Zeland. Rezervacni system v Indii zajistuje to, ze clovek nema sanci chytit jine spojeni nez do blazince. Existuje online booking, ktery sice ukaze volne spoje vcetne typu [asi 3 tridy, sedadlo nebo na noc luzko...], ovsem system neumozni platbu jinou kartou, nez indickou. Indove [napr. majitele internetovych kavaren] se pochopitelne zdrahaji nam za hotovost zaplatit booking ze sve osobni karty. Na pobocce drah pani poskytne informaci predevsim o tom, ze jsou vlaky na dalsi 2 dny plne a nelze rezervovat sedadlo a ze te muze zaradit na waiting list, tj. seznam lidi, kteri se nikdy nedockaji. Toaletak coby exoticky predmet stoji 45 rupii, coz se stejne jako snidane v restauraci. Takze se z mezi Indy oblibeneho zpusobu prepravy nemuzem ani po...
Snad aspon pujdem na ty chramy, kdyz uz jsme sem jeli pres 12h. Jsme definitivne nejniz. 23stupnu, 29 minut sev. sirky. Tak tu snad probuh nezustanem :D
Autobus nas svezl z Kajuraho do Bhopalu, asi 400 km. Mam uz par hodin nohu od ridkych hoven a prislusenstvi, ktere se valeji za zdmi inickych nadrazi vsech mest. Prihodilo se to, kdyz jsem pri prestavce nocniho autobusu utikala na "zachod" pred dvema chlapcema na motorce, pronasledujici me krikem "one photo with you". Pricemz jsem skocila za zdenou zidku prehrazujici asi 20 cm hlubokou louzi plnou vseho, co ve tme nastesti neni videt. Ve snaze si to v korytu pitne vody umyt jsem se s nohou zvedlou nad pas a kratkymi sortky stala zvecnenou na nekolika indickych telefonech s fotakem. Hneda noha behem hodiny uschla v buse, kde jsme poprve okusili luzkovy typ - neco jak u nas zvyseny zavazadlovy prostor s posteli a moznosti otevreni okna.
Od severnejsi Indie se 23.severni sirka lisi tim, ze ubylo anglicky mluvicich, pribylo zirajicich, je tu vetsi dusno a psy na ulici doplnili kravy s hrbem a volne pobihajici prasatka ruzove a cerne barvy. Autobus navazal na spoj do Sanchi, kde jsme se tesili na dalsi zajimave chramy. Ted se snazime najit spoj pozdeji do Dilli, protoze za 3 dny letime smer Zeland. Rezervacni system v Indii zajistuje to, ze clovek nema sanci chytit jine spojeni nez do blazince. Existuje online booking, ktery sice ukaze volne spoje vcetne typu [asi 3 tridy, sedadlo nebo na noc luzko...], ovsem system neumozni platbu jinou kartou, nez indickou. Indove [napr. majitele internetovych kavaren] se pochopitelne zdrahaji nam za hotovost zaplatit booking ze sve osobni karty. Na pobocce drah pani poskytne informaci predevsim o tom, ze jsou vlaky na dalsi 2 dny plne a nelze rezervovat sedadlo a ze te muze zaradit na waiting list, tj. seznam lidi, kteri se nikdy nedockaji. Toaletak coby exoticky predmet stoji 45 rupii, coz se stejne jako snidane v restauraci. Takze se z mezi Indy oblibeneho zpusobu prepravy nemuzem ani po...
Snad aspon pujdem na ty chramy, kdyz uz jsme sem jeli pres 12h. Jsme definitivne nejniz. 23stupnu, 29 minut sev. sirky. Tak tu snad probuh nezustanem :D
0 comments:
Okomentovat