Indie je presne misto, ktere v jednu chvili milujete a ronite slzy nad
tim, jaka je tu nadherna priroda, jako puzzle slozene z predstav a snu,
zatimco o pul hodiny ronite proto, jake je to tu na hovno a netusite,
jak a v cem takhle nekdo muze zit. Ale poporadku...
Chtela jsem na vychod k cinskym hranicim kouknout na jezera. Ivan tam kupodivu jeste nebyl. Jsou tri. Pangong - tam byl, pak Tso Moriri a Tso Kar. To byl plan. Po trech dnech jsme opustili Leh a vydali se autobusem v 5 rano smer Tso-Moriri. Po 50km, hodine a pul nas v Upshi otocili, ze nemame povoleni. Povoleni pro cizince je potreba skoro ke vsem navstevam pohranicnich oblasti. V cestovce tvrdili, ze potreba neni. Vystoupili jsme z busu. Ridic rekl, ze vecer jede dalsi bus a kdyz ukazem jizdenku, vezme nas. Stopli jsme autobus do protejsiho smeru. Autobusy jsou delane na mini rozmery indickeho cloveka, coz nepredstavuje tezsiho tvora nez 50kg. Jsme mezi nimi jak mezi Cechy Americani. Vzpominam na navstevu firmy Ton v Bystrici, kde se vyrobci smali, ze maji export zidli do Ameriky, kde je sedak o 15cm vetsi nez evropsky a zidlim rikaji "velka amerika"...
Zpet v dire jmenem Leh - zeme hoven a prachu. 4 policajti nas prohnali s baglama po meste, nez jsme se na urade dozvedeli, ze povoleni dostanem pouze v cestovkach. Takto se vydelava na turistech. V jedne nam slibili vyrobit jeste ten den. Pak jsme zjitili, ze s nama ridic busu vyjebal, protoze do Tso Moriri jezdi bus jednou za 10 dni a samozrejme nam byly jizdenky k prdu. Od te doby jsme zacli masove jezdit stopem, protoze kdyz zamavate na jeep, svezou vas za penize, kdyz na jejich typicky barevny nakladak, casto zadarmo. Evropanum zastavi vsichni. Po usmatlani nejake cesty na vypadovku nas vzal nakladak se zbozim asi 15sekund po tom, co jsme zacli stopovat. Vecer nas vyhodili v Upshi, kde jsme nechytli smerem k Tso Moriri nic, ani rano. Vzali jsme to tedy pouzivanejsim smerem, na vetsi mesto Manali, v jehoz smeru bylo blizko aspon jezero Tso Kar. Nakladaky v CR mate vevnitr plne nahych zenskych na kalendarich, plysaku atd. Tyhle nakladaky maji vepredu dve skla, mezitim prostor pro nabozenske obrazky a predmety, kabina je drevena, barevna s kytkama a sedacka je pouze pro ridice, zbytek kabiny je jedna velka postel, protoze mistni tu cestuji v sede na turka, a protoze jsou velmi skladni, vejde se jich tam opravdu hodne. Nebo jeden a dva Evropani :] v autobuse na sobe lidi bezne klimbaji, zenska na mnichovi, i chlapi, kteri tez nevahaji se spolu na ulici vodit za ruce, stejne i jako vojandy ve sluzbe.
Nechali jsme se vyhodit na vypadovce na Tso Kar. Jezera jsou ve vysce 4500mnm. Dycha se zatracene blbe, hlavne v noci. Kousek nas svezli nejaci veterinari. Kolem nas litala mala tornada z pisku a prachu. Tso Kar je solne jezero, lide sem jezdi pro sul. Ziji tu jen kocovni nomadi, vesnice vypadala jak ve stredoveku po vlne moru nebo najezdu nepratelskyc vojsk. Prochazka k jezeru byla neuveritelna, pod vrtvou bahna byla sul, tekly sladke potoky, jezero melo krasnou modrou barvu, zajimave geologicke utvary, ktere jsou rozhodne nejzajimavejsi smesi, co jsem kdy kde videla. Ivan se vykoupal. Ma ode me spoustu fotek, tak kdo chce, napiste mu :]] Ja zustala bez soli umyta z potucku. Spali jsme ve stanu u pastevcu, ve vedlejsim Nemci, ze kterych jsme si nekolik dni delali srandu. Postali jsme tu cerveneho Rusa Sergeje, jehoz skupina opustila, protoze se 5 dni u jezera lecil z upalu a hodlal je dohnat.
Mysleli jsme si, ze neni problem stopnou druhy dren auto k priblizeni k Tso Moriri. Pesky je to 5 dni pres sedlo, ale s batohama, kde mel kazdy 5kilo vody, se nam nechtelo. Nejdriv jsme propadli panice, prvni jeep byl s Nemcema, druhy preplneny s Indianama, treti byl az v 16h odpo s vojaky. Cestou se zjistilo, ze s vodou v prirode neni takovy problem, jak nas strasili. Do vecera jsme se dalsim vozem dostali k Tso Moriri. Ridic a jeho kamos sedeli na pul zadku na jedne sedacce, abysme se nemlatili s Ivanem. Spali jsme primo na plazi u jezera. Teplota asi 14 stupnu, takze jsme si koupacku odpustili. Priroda kolem byla uzasna, spousta jaku, koz, ovci a pastevcu v bylich stanech, kde ziji s celou rodinou a bombou s plynem na vareni. Kazdy pohled by stal za fotku.
Rano jsme se nasomrovali k pastevcum na paneer - ovci syr a caj - typicky sladky s mlekem a korenim. Jedina vesnice u tohoto jezera se jmenuje Korzok. Zase jsme stopli nejake vojaky, kteri jedini tu umi trochu lip anglicky, ostatni hindsky s ruznymi dialekty, coz zpusobuje, ze se mezi sebou dva indove z jine casti nedomluvi a voli radeji anglictinu - druhy uredni jazyk. V Korzoku jsme podruhe potkali Rusa Sergeje, uz se loupal. A jeho kamarady. Rozkriklo se, ze ma ten den dojet Lama, svaty muz. Ve 3 odpo. Protoze dojel az v 8 vecer, cekani jsme se kratili oblibenou ruskou cinnosti, pri niz jsme vypili dost piva v hospode a porad si porouceli omelety a smazeny brambory. Celou dobu jsme si delali z Lamy srandu, ze uz vlastne je mezi nami, v nas... Ivan na rozdil ode me mluvil i Rusky, znelo to srandovne. Ja po druhem pivu Rusky rozumela :]] Lama ani nezamaval a utek do klastera, nafuka. Potkli jsme tu "nase" Nemce, ktere Ivan pozdravil "guten tag ty debile" a poznali 3clennou svycarskou skupinu, dva brachy a nejaky starsi nemecky typek, ktery s nimi sdilel jeep, s nimiz jsme se potkavali dalsi 3 dny.
Cesta do Manali, hlavni tah, predstavuje kombinaci asfaltky s polnackou, pripomina cestu do Mordoru plnou skretu a nebezpeci umrti. Vhodne pouze pro otrle. Nas. Barevny nakladak nas vzal celych 450km skoro k Manali, cesta na dva dny. V noci se spalo v necem, co vypada jako kombinace vesnice a benzinove pumpy. Byvaji to mista u silnic na dlouhych tazich, kde je nekolik stanu s jidlem, lze zde prespat. Na otazku "kde je zachod" jsem sice cekala trochu jinou odpoved nez "everywhere", ale co uz... Tak velkou koupelnu jsem ani nechtela :]] ani by na me nemusely troubit auta, kdyz si v prikope plnem exkrementu prevlikam kalhotky...Nicmene buh zehnej vlhcenym kapesnikum. Jelo se pres sedlo, ktere je indickym lyzarskym rajem. Par cm snehu, misto znacene "snowpoint", 20-30 let stare lyzarske vybaveni, generaci stare kombinezy. Dovezou vas sem konici nebo autobus. Celou tuto oblast jsem projela s otevrenou pusou uzasem :] Diky konstrukci silnice, cimz se tu zivi velke procento Indu, delaji co muzou, jsme uvizli 35km pred Manali v zacpe - asi 2h cekani, ktere jsme se rozhodli ignorovat. Sebehli jsme serpentiny a chytli jeep dole. Bandu Indu, asi bohatzch, s ridicem, dali prestavku ve wineshopu u cesty, coz jsou jedine obchody, kde se da koupit alkohol. Nalili nam whisky a pak jsme chvili parili na indickou diskohudbu u cesty, na hline plne hoven od yaku. Krajina k Manali je uz plna rostlin nad 30cm, po tydnu v pousti je to neco neuveritelneho. Tam rostliny bojuji o kazdou kapku, tady je hojnost, vysoke stromy, zvirata, vic lidi. U Manali skoro tropy. Cesta do udoli s obrovskym umelym vodopadem o celkove delce snad 2km, nadherne utvary ze skal, para nad lesy. Raj pro filmove sceny.
V Manali opet bordel, odpadky na zemi, opet placu nad psy-bezdomovci, casto zranenymi, osel chodici po zlomene noze, otravni Indove... Ale mesto zajimave polozene mezi velmi prodkymi svahy pripomina evropska lyzarska letoviska. Jsme tu na dve noci, Ivan si nechal usit nejaky gate, ja chtela kostymek na Zeland, protoze to tu vychazi na smesny penize, bohuzel netusi, jak ma vypadat evropsky styl damske mody. Aspon se raduju, ze posledni teplou sprchu jsem mela v CR a ted konecne :] po vic jak 14 dnech. Taky jsme si dali rozumne vypadajici maso z kozla. Indove se zivi vetsinou jako vegetariani. My jako masozravci to tezce nesem. Kazdy den snime o ruznych ceskych jidlech. Dneska jsme tu opet potkali nase svycarske bratry. Jedou k horkym pramenum, zitra pojedem taky. Bohuzel nemam plavky s rolakem :]
Jinak jsme hodni, nehadame se, myslime na nase rodiny. Jime antimalarika, o prujmech radeji pomlcim. Ivan uz ztratil nuz, celovku a mikrotenovy pytlik na toaletak - asi mel jine starosti. Ja ztratila Ivanovu krytku na objektiv, ktera se pak objevila u nej ve futralu na fotak, hehe. Od mamy jsme dostali talisman - drevenou mys. Pri prevozu se ji zakratko ulamaly usi, takze je z ni mys skladaci - je na nejake fotce s pivem. Mys se zkratka posklada vsude :]
Chtela jsem na vychod k cinskym hranicim kouknout na jezera. Ivan tam kupodivu jeste nebyl. Jsou tri. Pangong - tam byl, pak Tso Moriri a Tso Kar. To byl plan. Po trech dnech jsme opustili Leh a vydali se autobusem v 5 rano smer Tso-Moriri. Po 50km, hodine a pul nas v Upshi otocili, ze nemame povoleni. Povoleni pro cizince je potreba skoro ke vsem navstevam pohranicnich oblasti. V cestovce tvrdili, ze potreba neni. Vystoupili jsme z busu. Ridic rekl, ze vecer jede dalsi bus a kdyz ukazem jizdenku, vezme nas. Stopli jsme autobus do protejsiho smeru. Autobusy jsou delane na mini rozmery indickeho cloveka, coz nepredstavuje tezsiho tvora nez 50kg. Jsme mezi nimi jak mezi Cechy Americani. Vzpominam na navstevu firmy Ton v Bystrici, kde se vyrobci smali, ze maji export zidli do Ameriky, kde je sedak o 15cm vetsi nez evropsky a zidlim rikaji "velka amerika"...
Zpet v dire jmenem Leh - zeme hoven a prachu. 4 policajti nas prohnali s baglama po meste, nez jsme se na urade dozvedeli, ze povoleni dostanem pouze v cestovkach. Takto se vydelava na turistech. V jedne nam slibili vyrobit jeste ten den. Pak jsme zjitili, ze s nama ridic busu vyjebal, protoze do Tso Moriri jezdi bus jednou za 10 dni a samozrejme nam byly jizdenky k prdu. Od te doby jsme zacli masove jezdit stopem, protoze kdyz zamavate na jeep, svezou vas za penize, kdyz na jejich typicky barevny nakladak, casto zadarmo. Evropanum zastavi vsichni. Po usmatlani nejake cesty na vypadovku nas vzal nakladak se zbozim asi 15sekund po tom, co jsme zacli stopovat. Vecer nas vyhodili v Upshi, kde jsme nechytli smerem k Tso Moriri nic, ani rano. Vzali jsme to tedy pouzivanejsim smerem, na vetsi mesto Manali, v jehoz smeru bylo blizko aspon jezero Tso Kar. Nakladaky v CR mate vevnitr plne nahych zenskych na kalendarich, plysaku atd. Tyhle nakladaky maji vepredu dve skla, mezitim prostor pro nabozenske obrazky a predmety, kabina je drevena, barevna s kytkama a sedacka je pouze pro ridice, zbytek kabiny je jedna velka postel, protoze mistni tu cestuji v sede na turka, a protoze jsou velmi skladni, vejde se jich tam opravdu hodne. Nebo jeden a dva Evropani :] v autobuse na sobe lidi bezne klimbaji, zenska na mnichovi, i chlapi, kteri tez nevahaji se spolu na ulici vodit za ruce, stejne i jako vojandy ve sluzbe.
Nechali jsme se vyhodit na vypadovce na Tso Kar. Jezera jsou ve vysce 4500mnm. Dycha se zatracene blbe, hlavne v noci. Kousek nas svezli nejaci veterinari. Kolem nas litala mala tornada z pisku a prachu. Tso Kar je solne jezero, lide sem jezdi pro sul. Ziji tu jen kocovni nomadi, vesnice vypadala jak ve stredoveku po vlne moru nebo najezdu nepratelskyc vojsk. Prochazka k jezeru byla neuveritelna, pod vrtvou bahna byla sul, tekly sladke potoky, jezero melo krasnou modrou barvu, zajimave geologicke utvary, ktere jsou rozhodne nejzajimavejsi smesi, co jsem kdy kde videla. Ivan se vykoupal. Ma ode me spoustu fotek, tak kdo chce, napiste mu :]] Ja zustala bez soli umyta z potucku. Spali jsme ve stanu u pastevcu, ve vedlejsim Nemci, ze kterych jsme si nekolik dni delali srandu. Postali jsme tu cerveneho Rusa Sergeje, jehoz skupina opustila, protoze se 5 dni u jezera lecil z upalu a hodlal je dohnat.
Mysleli jsme si, ze neni problem stopnou druhy dren auto k priblizeni k Tso Moriri. Pesky je to 5 dni pres sedlo, ale s batohama, kde mel kazdy 5kilo vody, se nam nechtelo. Nejdriv jsme propadli panice, prvni jeep byl s Nemcema, druhy preplneny s Indianama, treti byl az v 16h odpo s vojaky. Cestou se zjistilo, ze s vodou v prirode neni takovy problem, jak nas strasili. Do vecera jsme se dalsim vozem dostali k Tso Moriri. Ridic a jeho kamos sedeli na pul zadku na jedne sedacce, abysme se nemlatili s Ivanem. Spali jsme primo na plazi u jezera. Teplota asi 14 stupnu, takze jsme si koupacku odpustili. Priroda kolem byla uzasna, spousta jaku, koz, ovci a pastevcu v bylich stanech, kde ziji s celou rodinou a bombou s plynem na vareni. Kazdy pohled by stal za fotku.
Rano jsme se nasomrovali k pastevcum na paneer - ovci syr a caj - typicky sladky s mlekem a korenim. Jedina vesnice u tohoto jezera se jmenuje Korzok. Zase jsme stopli nejake vojaky, kteri jedini tu umi trochu lip anglicky, ostatni hindsky s ruznymi dialekty, coz zpusobuje, ze se mezi sebou dva indove z jine casti nedomluvi a voli radeji anglictinu - druhy uredni jazyk. V Korzoku jsme podruhe potkali Rusa Sergeje, uz se loupal. A jeho kamarady. Rozkriklo se, ze ma ten den dojet Lama, svaty muz. Ve 3 odpo. Protoze dojel az v 8 vecer, cekani jsme se kratili oblibenou ruskou cinnosti, pri niz jsme vypili dost piva v hospode a porad si porouceli omelety a smazeny brambory. Celou dobu jsme si delali z Lamy srandu, ze uz vlastne je mezi nami, v nas... Ivan na rozdil ode me mluvil i Rusky, znelo to srandovne. Ja po druhem pivu Rusky rozumela :]] Lama ani nezamaval a utek do klastera, nafuka. Potkli jsme tu "nase" Nemce, ktere Ivan pozdravil "guten tag ty debile" a poznali 3clennou svycarskou skupinu, dva brachy a nejaky starsi nemecky typek, ktery s nimi sdilel jeep, s nimiz jsme se potkavali dalsi 3 dny.
Cesta do Manali, hlavni tah, predstavuje kombinaci asfaltky s polnackou, pripomina cestu do Mordoru plnou skretu a nebezpeci umrti. Vhodne pouze pro otrle. Nas. Barevny nakladak nas vzal celych 450km skoro k Manali, cesta na dva dny. V noci se spalo v necem, co vypada jako kombinace vesnice a benzinove pumpy. Byvaji to mista u silnic na dlouhych tazich, kde je nekolik stanu s jidlem, lze zde prespat. Na otazku "kde je zachod" jsem sice cekala trochu jinou odpoved nez "everywhere", ale co uz... Tak velkou koupelnu jsem ani nechtela :]] ani by na me nemusely troubit auta, kdyz si v prikope plnem exkrementu prevlikam kalhotky...Nicmene buh zehnej vlhcenym kapesnikum. Jelo se pres sedlo, ktere je indickym lyzarskym rajem. Par cm snehu, misto znacene "snowpoint", 20-30 let stare lyzarske vybaveni, generaci stare kombinezy. Dovezou vas sem konici nebo autobus. Celou tuto oblast jsem projela s otevrenou pusou uzasem :] Diky konstrukci silnice, cimz se tu zivi velke procento Indu, delaji co muzou, jsme uvizli 35km pred Manali v zacpe - asi 2h cekani, ktere jsme se rozhodli ignorovat. Sebehli jsme serpentiny a chytli jeep dole. Bandu Indu, asi bohatzch, s ridicem, dali prestavku ve wineshopu u cesty, coz jsou jedine obchody, kde se da koupit alkohol. Nalili nam whisky a pak jsme chvili parili na indickou diskohudbu u cesty, na hline plne hoven od yaku. Krajina k Manali je uz plna rostlin nad 30cm, po tydnu v pousti je to neco neuveritelneho. Tam rostliny bojuji o kazdou kapku, tady je hojnost, vysoke stromy, zvirata, vic lidi. U Manali skoro tropy. Cesta do udoli s obrovskym umelym vodopadem o celkove delce snad 2km, nadherne utvary ze skal, para nad lesy. Raj pro filmove sceny.
V Manali opet bordel, odpadky na zemi, opet placu nad psy-bezdomovci, casto zranenymi, osel chodici po zlomene noze, otravni Indove... Ale mesto zajimave polozene mezi velmi prodkymi svahy pripomina evropska lyzarska letoviska. Jsme tu na dve noci, Ivan si nechal usit nejaky gate, ja chtela kostymek na Zeland, protoze to tu vychazi na smesny penize, bohuzel netusi, jak ma vypadat evropsky styl damske mody. Aspon se raduju, ze posledni teplou sprchu jsem mela v CR a ted konecne :] po vic jak 14 dnech. Taky jsme si dali rozumne vypadajici maso z kozla. Indove se zivi vetsinou jako vegetariani. My jako masozravci to tezce nesem. Kazdy den snime o ruznych ceskych jidlech. Dneska jsme tu opet potkali nase svycarske bratry. Jedou k horkym pramenum, zitra pojedem taky. Bohuzel nemam plavky s rolakem :]
Jinak jsme hodni, nehadame se, myslime na nase rodiny. Jime antimalarika, o prujmech radeji pomlcim. Ivan uz ztratil nuz, celovku a mikrotenovy pytlik na toaletak - asi mel jine starosti. Ja ztratila Ivanovu krytku na objektiv, ktera se pak objevila u nej ve futralu na fotak, hehe. Od mamy jsme dostali talisman - drevenou mys. Pri prevozu se ji zakratko ulamaly usi, takze je z ni mys skladaci - je na nejake fotce s pivem. Mys se zkratka posklada vsude :]
Paradni clanek a fotky :). Sedim prave v kanclu, snazim se pracovat, ale namisto toho jen tise zavidim vam dvema dobrodruhum:). Stastny pokracovani vasi cestyyy! K.
OdpovědětVymazatPůsobivý článěk :) Nepřemýšla jsi někdy nad kariérou spisovatelky? :)
OdpovědětVymazat