Ivan má novou práci a starý blechy

Můj mail kolegům: Posílám v příloze konstrukční detaily domu, který jsme v ČR zpracovávali na studentskou soutěž - návrh pasivního domu se spotřebou energie k vytápění < 5kWh/(m2 a). Střecha je 600mm tlustá s použitím distatnčích kovových pásových prvků zajišťujících dokonalé přerušení tepelného mostu. Stěna má 500, podlaha 400mm. Není to řešení běžné, ale vyvinuté profesorem na tepelnou techniku, použité na několika nulových domech. Běžně se dělají střechy i stěny 400mm, podlaha cca 250-300mm. Návrhová teplota v interiéru je 21°C – i v zimě. To vysvětluje, proč jsem byla zděšena Edmundovým tvrzením, že do projektu školky nebudem dávat do podlahy žádnou tepelnou izolaci, že jim stačí vinylová podlahová krytina přímo na beton, stěny budou jen 90mm a taky to vysvětluje, proč jsme my Češi na Zélandu pořád nachcípaní.

Po přečtení se Filipínka Helen otočila: „21 stupňů?? Takový horko!“ – Nevím, kolik měli tedy na Filipínách. Usmála jsem se a natáhla pro hrnek teplého čaje. Hodně teplého. Nicméně už jaro začíná i tady...na Maorech se to pozná tak, že sundají kulicha a žabky uklidí do skříně.

Předminulý pátek stál Ivan celý den jako slušivá soška nad naším autem a odborně přikyvoval, zatímco náš maorský kámoš Panapa s Matem, který studuje cosi o autech na místní univerzitě, se snažili přijít na to, co je špatného s naším vozem, proč se klepe a co to v něm bouchá. Za pomoci dalšího člověka, údajně skutečného odborníka, dovedli ve snaze seřídit rozdělovač v motoru auto do stavu, kdy už ani neškrtlo. V noci jsme se nechali odvézt domů s tím, že se druhý den bude pokračovat. Krom rozdělovače byla odepsaná i hadička, která spojuje plynovou nádrž s motorem. Zřejmě zanesení hadičky způsobilo výbuch a její natržení. Automobilovou problematikou dříve blíže nepolíbený Ivánek se poslední dobou stává čím dál věrnějším návštěvníkem vrakoviště Pick and Part, kde zaplatíte vstup a z množství aut si vymontujete část, kterou zrovna potřebujete (též za nízký poplatek). Druhý den se Maorové právem rozhodli, že nás k opravě nepotřebují a volali až večer, že je vše seřízeno a jediný problém máme s plynem, ten nefunguje vůbec, což bylo ošetřeno v pondělí v plynoservisu, po čištění už to šlape jak hodinky. Teda šlapalo...v půlhodinové zácpě na dálnici, když jel Ivan poprvé z nové práce, se podařilo uvařit auto tak, že by se vodou z chladiče dala zalít káva.

Nová pracovní příležitost se naskytla ve firmě Soil & Rock, kde si geotechnici nevědí rady s efektivním a úsporným řešením golfového hřiště postaveného takřka na bažině. Při pohovoru dostal Ivan 5centimetrový balík protokolů a výkresů, ať jim za 15 minut něco vymyslí, jak by se problém dal řešit. O tři hodiny později klepal můj drahý znovu na šéfovy dveře, že ho napadlo ještě něco lepšího, začal kreslit chemické vazby a navrhoval zaházení mokrých výkopů železnými pilinami. Z toho byli všichni na větvi asi jako vy, když to čtete, a řekli si, že je lepší mít blázna za kamaráda než nepřítele, načež mu vystavili pracovní smlouvu. Kancelář se nachází na druhé straně aucklandského světa, především v opačném směru, než potřebuju já, vyvstala tedy otázka, jak nezabít ráno i odpoledne po 1,5h na cestě do obou pracovišť. Doprava bicyklem představuje leda nejrychlejší jízdenku do nemocnice, uvažujeme tedy nad novou lacinou plechovkou, která by sloužila mně a opět by získala primát v kategorii Nejošklivější vůz naší kanceláře.

Celý minulý týden léčil Ivan rýmičku pivem a pobytem v sauně / bazénu, na doporučení Filipínce Edmunda jsme vyzkoušeli nový bazén „nesrovnatelně lepší než ten, kam jsme chodili doteď“, který byl nakonec nesrovnatelně špinavější a bez studené sprchy po sauně. Jediný větší rozdíl byl, že na rozdíl od původního, kde se to černalo Maory, tady bylo osazenstvo barevné jak podzim, především dožluta.

Pokud jde o jídlo, zkusili jsme nově rizoto zalité kokosovým krémem (v ČR stejný recept se smetanou), zelí, které se zasype hnědým cukrem vonícím po skořici a zalije se trochou octa s chutí sojovky. Hodně děláme jehněčí – maso celé nebo v klobásách. Včera jsem hodinu krájela dýni a půl hodiny vařila maso na pórku a dýňové omáčce, moc velká dobrota. Taky jsme do všeho dávali čerstvá tymián, oregáno, koriandr atd., než mi polovinu bylinek v truhlíku snědly malé bílé mušky. Opakuji všem maminkám na celém světě – ne, nevaříme tu klokany, ani nejíme uhynulé vačice!

Víkend byl ve stylu velkého cestování. Původně jsme se měli setkat s jedním Čechem, který mi pomohl sehnat práci (kámoš šéfa), nakonec se na karate zdrželi tak dlouho, že už jsme byli dávno pryč. Páteční noc jsme strávili na pláži východního pobřeží u Coromandel Forest Park  , kde jsme měli večer úžasný výhled na rozbouřené moře a bylo to lepší než nějaká blbost na obrovské širokoúhlé obrazovce. Sobota byla zasvěcena výletu na Cathedral Cove , asi nejkrásnější pláž, kde jsem kdy byla. Je paráda žít u moře a ne jen o tom snít. :) Jen mi bylo líto, že struktura kamene neumožňuje lezení, celý Zéland je pokryt jílovci, občas s vápencem, všude cedule, ať dáte pozor na sesuvy svahů. Ivan vlezl třikrát do moře, mně stačilo spát na písku, oběma to stačilo na první jarní spálení. Kousek odtud se do moře vlévají horké prameny. Nejsou vidět, ale když přijdete s lopatou a vyhrabete díru, zalije se vám teplou vodou – poležení jak ve vaně. :)

Kdo nás čte pravidelněji, zaznamenal pár vět o vyrážce, která oba začla trápit v hostelu týden po příletu na NZ. Stále ji máme, ale zřejmě to nebude alergická reakce na syrovou mušli. Asi týden pozorujem doma moly, zřejmě šatní, v pondělí objevila Jenny (Číňanka, majitelka domu) švába v kuchyni (ano, švába!), v úterý jsme měli kredenc nacpaný mravenci (zcela bez úspěšné lokalizace potravinového zdroje), včera přišla s tím, jestli nemáme po těle kousance od blech, což odpovídá popisu naší věrné vyrážky. Takže se vyplnilo přání mého otce, který mě ukládal jako děcko se slovy „ať tě blechy štípou celou noc“. Pro ujasnění situace jen doplním, že přestože nás tu nikdo vlastně nezná, myjeme se, i pupík a za ušima.

Psali jste, vy více zasvěcení, že vývoj našeho vztahu s Ivanem sledujete jak telenovelu. Měli jsme teď celkem dost problémů, ale snažíme se být k sobě tolerantní. Pokud si nevymýšlíme problémy, žádný větší neexistují. Zajímali jste se, kdy přijde další díl zábavných příběhů na blogu, protože cizí neštěstí potěší nejvíc. Pak také, že čtení je to pěkné, nicméně zdlouhavé. Protože jsem architekt a také nezvládnu dlouhé texty bez jediného obrázku, níže najdete několik populárně naučných obrázků, kde jsem se snažila porovnat ČR, Indii a Zéland.  ;) A taky pár obrázků kiwiho, což je nepoužitelný nelétavý pták, který nezvládne přejít silnici, bojí se a je snadno vyhubitelný, stal se však symbolem Nového Zélandu spolu s listem pravěkého zde se vyskytujícího hybridu palmy a kapradiny. Vlastně se divím, že nemáme v ČR na suvenýrech pro turisty obrázky našich politiků, ti jsou taky nepoužitelní a mají spoustu přirozených nepřátel.

Na závěr též přikládám oficiální obrázek Roundel of the Royal New Zealand Air Force, který si můžete doma vytisknout barevně na A3 a použít jako terč, je to legrace.